Osvobození ženy - Istanbulská úmluva
Zažíváme vlnu masáží mozků směřující k prevenci a odstranění tzv. domácího násilí a násilí na ženách. Souvisí to s Istanbulskou úmluvou, kterou by ČR měla již brzy ratifikovat, avšak naše vláda se k tomuto kroku pod hojným vlivem různých aktivistů bojujících za tradiční podobu rodiny a společnosti zdráhá přistoupit. Zrovna včera se o Istanbulské úmluvě diskutovalo ve Sněmovně. Aktivisté za tradiční rodinu upozorňují, že tento dokument (který už odmítlo přijmou dvanáct států) není ani tak dokumentem chránícím ženy před násilím, ale spíš nařízením zavádějícím úplně nové pojetí vztahů mezi muži a ženami, nové pojetí rodiny a tím i celé společnosti. Užívání tzv. genderových stereotypů, tedy způsob komunikace mezi muži a ženami, který je dosud pokládán za naprosto normální, může být po aplikaci Istanbulské úmluvy traktován jako genderově podmíněné násilí, protože za násilí, které má být potíráno, považuje tento dokument nejen to fyzické, ale i jiné způsoby tzv. násilí.
V autobusech a na zastávkách vidím reklamy činící osvětu proti „domácímu násilí“. Objevují se hesla tipu: „psychické týrání je taky týrání“, „vyhrožování je násilím“ atd. Při čekání na vlak si u trafiky prohlížím denní tisk. Na titulní stránce Lidových novin vidím článek o „vědeckém výzkumu“ jakési jazykovědkyně, která dospěla k úžasnému vědeckému objevu, že český jazyk nadržuje mužům. Zřejmě na prvním stupni ZŠ byla natolik stalkingována spolužáky, že si toho chuděra stihla všimnout až teď. A co teprve v TV a rádiu, tam musí být boj proti domácímu násilí v plném proudu.
Jak to s „právy ženy“ bylo v minulosti? V ráji si Adam s Evou celkem dobře rozuměli. První Evin pokus o emancipaci skončil dost nepříjemně – vyhnáním z ráje. Následky pocítila žena v podobě vyměřeného trestu: „v bolesti budeš rodit syny, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout“. Podle křesťanské tradice jsou tedy veškerá nedorozumění mezi mužem a ženou a každý útlak, který se ženám děje, následkem té první emancipace z ráje. Nešlo jen o emancipaci Evy. Pod vlivem její inspirace se oba společně „osvobodili“ od zákona Božího a stali se naopak otroky zákona hříchu.
Podle různých darwinisticko-evolučních hypotéz nebyla vždy každá společnost patriarchální. Mluví se o tom, že některé primitivní skupiny lidí prvobytně pospolného zřízení měly dokonce matriarchální charakter. Domnívám se, že jsou to spíš báje a zveličování jednotlivých výjimek, které i tak nemohly mít dlouhé trvání ani hluboké zakořenění. Už v sumerských textech se nacházejí zákony upravující společenské postavení žen. A z dnešního hlediska nebyly vůbec utěšující. Např. když bylo spácháno smilstvo nebo cizoložství, zákon předpokládal, že vina je žena, pokud se neprokáže opak. Mnohé kultury za mimomanželský sexuální styk praktikovaly trest smrti, a některé dodnes praktikují. Takto trestány jsou především ženy. Ať to byla Čína, Indie, Arábie, Skytové, Slované, Kelti, Germáni nebo američtí, afričtí či australští domorodci, žena byla všude více méně v postavení společenské a často i legislativní podřízenosti. Byla de facto vydána na milost a nemilost mužů ve svém okolí. I u nás ještě v novověku ženy nemohly vlastnit nemovitý majetek, vést soudní spor apod. Ještě za první republiky neměly volební právo. Bezpečný, pokojný a kvalitní život si ženy vždy zajišťovaly udržováním dobrých sociálních vztahů ve svém nejbližším okolí.
To je věc přirozená a jinak to nikdy nebude. Žena je v bezpečí tehdy, je-li mezi svými, mezi muži, s nimiž je svázána rodinnými pouty. „Osvoboďte“ ženu od rodiny a dalších na ni navazujících sociálních vazeb, a učiníte z ní otrokyni. Muž má převahu v tom, že je zpravidla fyzicky silnější a také v rovině duševní, v rovině vzorců jednání, je vybaven jakousi společenskou autoritou, protože je u něj od přirozenosti smysl pro zodpovědnost za druhé, tendence bojovat o prostor, organizovat své okolí atd. A žena má naopak převahu v rovině emocí a osobních vztahů. Stejně jako muž má nad ženou převahu síly, tak ona má nad ním převahu citu. Má přístup do jeho srdce, nitra. Nepotřebuje být silnější, když může ovládat to, čím se muž většinou řídí. Jedna i druhá síla má ale přirozeně svá pravidla. Stejně jako fyzická síla nepomůže vždy a všude, tak ani cit nemůže ovládat toho, kdo nechce být pod jeho vlivem. A tato vůle být či nebýt pod vlivem a v objetí něčího citu je závislá na intenzitě vztahu s takovou osobou a na vnějších okolnostech, které jsou součástí toho vztahu, jako např. společné děti aj. Proto si žena své bezpečí přirozeně zajišťuje udržováním a budováním pevných citových pout v nejužších rodinných vztazích. Potírat genderové stereotypy, jako to děla Istanbulská úmluva a celá neodarwinistická ideologie, která je za ní, znamená rušit tyto rodinné vztahy a pouta a vydat nakonec ženu napospas cizím mužům. Žena žije pro vztah a skrze něj realizuje svou existenci. Své děti, ale i ostatní rodinné příslušníky vnímá jako součást své osobnosti. Nepořádek a nepokoj u svého muže i u jiných blízkých prožívá jako svůj vlastní nedostatek atd.
Sílu a moc ženy nad mužem poznal velmi dobře mudrc, který napsal: „Jakoukoli ránu, jenom ne ránu do srdce! Jakoukoli nevraživost, jenom ne nevraživost ženy! Jakoukoli mstivost, jenom ne mstivost z nenávisti! Jakýkoli trest, jenom ne trest od nepřítele! Není horší jed než jed hadí, a horší hněv než hněv ženy. Raději budu bydlet se lvem a drakem než bydlet se zlou ženou. Zášť ženy znetvořuje její vzhled, chmuří svou tvář jako medvědice. Když její muž zasedne mezi svými druhy, neudrží se a vzdychá roztrpčením. Každá špatnost je malá proti špatnosti ženy; ať ji stihne úděl hříšníka! Čím je výstup písčitým svahem pro nohy starce, tím je pro tichého muže povídavá žena. Nedej se zlákat krásou ženy a po krasavici nebaž. Muž, který se nechá živit ženou, musí počítat s hádkami, nestoudností a urážkami. Pokořené srdce, sklíčená tvář a rána do srdce, to vše je zlá žena; malátné ruce a ochablá kolena působí žena, která neoblažuje svého muže. Hřích začal od ženy, a proto všichni umíráme. Nenechávej vodu volně vytékat a zlou ženu volně jednat!...“ (Sir 25,13-25).
Uvedu tu ještě další citát ze Sirachovce, pro případ, že by začala účinkovat Istanbulská úmluva a pracovat GREVIO. Pak už by se tohle citovat „nemělo“: „Blaze manželovi dobré ženy“ (POZOR I TATO SLOVA PÍSMA PROPAGUJÍ GENDEROVÉ STEREOTYPY) „počet jeho dnů bude dvojnásobný. Statečná žena působí svému muži radost, naplní jeho léta pokojem. Dobrá žena je dobrý podíl; za podíl ji dostanou ti, kdo se bojí Hospodina. Ať bohatý či chudý je dobré mysli, a v každé době má úsměv na tváři.“ (Sir 26,1-4). Toto vše jsou „sexistické stereotypy“ a po nastolení „genderové rovnosti“ to budeme muset, když ne vytrhnou ze svých Biblí, tak přinejmenším vyloučit z veřejných kázání, rozhovorů a našeho každodenního života.
„Z ženy, která žárlí na jinou, však bolí srdce a pochází žal. Na tom všem je spoluúčasten bič jazyka. Zlá žena, to je špatně upevněné volské jho, kdo ji chce ovládnout, je jako ten, kdo chytá štíra.“ (Sir 26,6-7). Jinými slovy: jazyk ženy má moc nad mužem.
„Půvab ženy je potěšením pro jejího muže a její schopnosti osvěžují jeho kosti. Darem od Hospodina je žena tichá, ničím nelze zaplatit její ukázněnou duši. Nad všechen půvab je cudnost ženy, čistota její duše se nedá ničím vyvážit.“ (Sir 26,13-15) Proč? Protože nejen obšťastňuje svého muže a prodlužuje jeho život, ale vychovává zdravé, statečné, silné a moudré děti – osobnosti budující spravedlivou společnost – a to je dílo, ve kterém ženu nikdo nemůže nahradit, ale gender-homo loby se o to snaží, což působí, že „muži ve shromáždění se neudrží a vzdychají roztrpčením“.
„Rána důtkami působí podlitiny, rána jazykem drtí kosti.“ (Sir 28,17). „Krása ženy rozjasňuje tvář muže a předčí vše, po čem muž touží. Má-li laskavý a mírný jazyk, nikdo z lidí není šťastnější než její muž. Kdo si bere takovou ženu, začíná mít jmění, pro sebe pomoc, oporu a odpočinutí. Kde není plot, tam bude majetek rozkraden, kde není žena, tam bude muž naříkat a bloudit. Kdo by důvěřoval ozbrojenému lupiči, který se potuluje od města k městu? Právě tak se nevěří člověku, který nemá domov a přenocuje tam, kde ho zastihne soumrak.“ (Sir 36,22-27). Tím vším je vyjádřeno, že zdaleka ne vše záleží na té síle, která je výsadou muže, a že bez té síly, která je výsadou ženy, nebude lidský život, rodina, národ a společnost normálně fungovat – a právě k tomu směřují ti, kdo brojí proti „genderovým stereotypům“.
Šalomoun věděl své o síle a moci ženy: „Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž; kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej.“ (Př 27,15-16).
Ale i o tyto skvosty a hluboké pravdy nás chce genderová ideologie okrást: „Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka: Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji ... Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život. Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama. Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. Bedra si opáše silou a posílí své paže. Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku. Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci. Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení. Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí. Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš. Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!“ (Př 31,1-31).
O tyto výsady statečné ženy nás chce gender-homo loby okrást a učinit náš národ beztvarým čili neexistujícím. Nejvíce na to doplatí zase ženy, ale v důsledku jejich zotročení a devastace pak všichni. Žena byla vždy společensky chráněna a zabezpečena v té míře, v jaké společnost respektovala pevnost a trvalost rodinných pout, které jsou neodmyslitelně spojeny s tím, co genderisti hanlivě nazývají „stereotypy“. Čím lepší je rodinná morálka, tím lépe se ženám žije a čím lepší matky má národ, tím lepším národem bude. Jak byly ženy osvobozeny „právem“ na potrat, antikoncepčním průmyslem a „právem“ na volný sex?! To všechno je jenom víc a víc zotročuje! Antikoncepce činí z ženy objekt mužovy rozkoše, který mu musí být vždy k dispozici. Možnost potratu toto její ponížení a „legalizaci“ jejího zneužívání jen a jen drasticky stupňuje. To, co je ženě nejdražší, nejbližší, v čem se realizuje její nejvlastnější poslání – rodinné vztahy a pouta – je ničeno rozvodovým průmyslem. To co je posláním ženy a její jedinou jistotou – pouto otce k jejich společným dětem – to je dnes na běžícím pásu s požehnáním státní moci rozerváváno. Sociální inženýři a pracovníci mají plná ústa „nejlepšího zájmu dítěte“, ale o tom skutečně nejlepším zájmu dítěte, jímž je zrušení rozvodů, se nikdo neodváží ani hlesnout. Tím vším jsou už několik generací zotročovány naše matky, sestry, ženy, dcery… A gender-lobbisti chtějí, aby toto jejich zotročení bylo ještě větší: „Vzali jsme ženě exkluzivní výsadu být matkou a vychovávat své děti, vzali jsme jí to, na co se spoléhá a o co se opírá, tedy věrnost jejího muže, protože ten ji může kdykoli chce „legálně“ opustit. Skrze módu, pornoprůmysl a „legalizaci“ prostituce jsme jí vzali právo na stud a čest. Co bychom jí tak ještě mohli vzít? Jak bychom ji mohli ještě víc zmrzačit? Vezmeme jí její ženskost a zničíme tak lidstvo vůbec!“ Ano, národ, který dělá z žen otrokyně je národ otroků – lidí bez svědomí, bez morálních hodnost a bez zodpovědnosti. Přestane být národem, protože už v druhé generaci je masou lidských trosek.
Křesťanství přineslo ženě uznání její lidské důstojnosti a zvláštní společenskou pozornost a ochranu ne nějakým ustanovením speciálních ženských práv – protože to by znamenalo přisoudit jí jinou přirozenost odlišnou od mužské – ale právě naopak rozšířením povědomí, že všichni lidé mají jednu společnou přirozenost a tedy i stejnou důstojnost a stejné postavení před Božím zákonem. Na všechny se stejně vztahuje jeden všeobecně platný přirozený zákon ustanovený Stvořitelem.
Genderisté hájící Istanbulskou úmluvu nám vytýkají, že se prý podobáme islamistům, kteří také v praxi neuznávají práva žen. Snaží se navodit dojem, že lidé hájící tradiční křesťanské hodnoty si vlastně protiřečí, když na jedné straně jsou proti islamizaci Evropy a na straně druhé proti Istanbulské úmluvě potírající násilí páchané na ženách, právě v muslimských krajinách. Pravdou je, že u nás žádnou Istanbulskou úmluvu nepotřebujeme, protože my tady proti trestným činům páchaným proti ženám islamisty máme dávno platné a fungující zákony. Taková odpověď ale nestačí. Skutečná křesťanská morálka nepřijímá ani genderovou relativizaci pohlaví ani islamistickou degradaci žen, spočívající už jenom v samotném mnohoženství. Křesťan je vždy proti zotročování, ponižování a zneužívání žen, protože je proti zotročování a dehonestování člověka, jenž je nositelem obrazu Božího. Křesťan je proti zotročování ženy, ať už se to děje skrze „právo“ šaría nebo skrze darwinistickou genderovou ideologii, pod záminkou jejího osvobození. Osvobodit se od zákona Božího znamená stát se otrokem hříchu. Osvobodit se od přirozenosti znamená stát se troskou a zrůdou. Osvobodit ženu od „genderových stereotypů“, rodinných a sociálních vazeb a vztahů znamená udělat z ní bezradnou bytost bloudící bez cíle, tedy otroka. A právě tím, davem zmrzačených otroků zbavených lidských práv, se stane národ, který Istanbulskou úmluvu přijme.